FF By Althea

FF "Soumrak" by Althea (13)

28. april 2012 at 23:16 | Jenny
Zřejmě poslední část povídky. Víc jich na blogu nemám, takže tak :D Ovšem příjde mi zakončená hodně zrasticky... Povídka byla sepsána v roce 2007, takže by bylo zřejmě složité sehnat autorku i závěr.
----------------------------------

Angela nedokázala v noci spát. Trápila jí ta hádka s Temperance a trápilo jí
i to jak se její nejlepší kamarádka poslední dobou chová. Unaveně se otočila
na druhý bok a pohlédla na budík. Bylo teprve půl čtvrté a tak raději
potichu ,aby nevzbudila pokojně spícího Jacka,vstala a už za půl hodiny
postávala před vsupem do institutu. Měla ze včerejška nějakou nedodělanu
práci a tak se jí nespavost alespoň k něčemu hodila.

Nechtěly se jí kdesy po autě hledat klíče a tak doufala že by jí mohl přijít
otevřít někdo z ochranky,ale to se spletla. Stepovala venku skoro patnáct
minut,ale na její zoufalé zvonění nikdo neodpovídal.

Nakonec to vzdala a po složitém hledání vyhrabala z kufru klíče(jak se tam
jenom dostaly?). Namířila si to rovnou do laborky a cestou se rozhlížela zda
neuvidí toho nováčka z ochranky. Potřebovala si na někom vylít zlost,protože
si právě dokonale rozházela auto a protože jí poslední dobou všechno lezlo
na nervy. A nejvíc nespolehliví zaměstnanci. Bohužel po něm nebyla ani
stopa.

FF "Soumrak" by Althea (12)

28. april 2012 at 23:02 | Jenny

Camila zůstala stát na prahu jako solný sloup a k jejímu mozku jen neochotně
pronikala krutá realita na kterou se dívala. Nebylo pochyb o tom co právě
přerušila. Naprosto koncentrovaně přejížděla od Boothovy rozepnuté košile k
poměrně pošramoceným svrškům své podřízené a měla sto chutí něčím praštit o
zem. "Copak tady nikdo neklepe?!" dorazila jí v tom okamžiku vztekle
Temperance a zdálo se že je ještě víc nabroušená než Cam. "Příště
budu,...vážně!"odsekla Cam a sjela nenávistným pohledem Bootha,který jen
trochu přihlouple zíral. Pak se otočila na podpadku a vztekle práskla
dveřmi.

FF "Soumrak" by Althea (11)

28. april 2012 at 22:50 | Jenny

"Víš jak dlouho už žvýkáš ten sendvič?" zeptal se se smíchem Booth a ukázal
na Tempenu téměř netknutou porci. Seděli v restauraci už nejmíň třičtvrtě
hodiny a on byl dávno po jídle. Moc nemluvili a posledních asi deset minut
svou partnerku jen mlčky pozoroval jak přežvykuje stále totéž sousto.
"Promíň,já..Nemám moc hlad víš." omluvila se rychle a odstrčila talíř.
"Popravdě řečeno jsem tě posledních několik dní neviděl sníst skoro
nic,takže to že nemáš hlad mě ani moc nepřekvapuje." poznamenal a zlehka
položil svou dlaň na její. "Jestli se snažíš držet nějakou dietu,tak ti
rovnou říkám že je to zcela zbytečné. Vypadáš úžasně." "Díky,"usmála se na
něj a stiskla mu ruku," ale vážně jen nemám hlad." "Dobře,a večer budeš mít
hlad?" "Proč?" "Protože teď musím už do práce,ale napadlo mě že by jsme
mohli jít někam na večeři." řekl jemně a naklonil se těsně k ní."Oslavit to
že jsi zpátky." "Fajn,to je super nápad." usmála se spokojeně. Nakonec to
vycházelo líp než čekala. "Dobře,tak domluveno stavím se pro tebe v práci."
Zatím ahoj." vydal se k pultu,zaplatil a odešel. Temperance ještě chvíli
seděla na místě,ale pak se také zvedla a neochotně se vracela do práce.

FF "Soumrak" by Althea (10)

28. april 2012 at 22:23 | Jenny

Když se probudila připadaly jí včerejší události jako sen. Ošklivý a děsivý
ale,...jen sen. A ikdyž si uvědomila že to byla skutečnost,necítila se tak
jak by měla. Včerejší vina a smutek byly ty tam. V duchu si uvědomila že se
chová jako Caren,ale ku podivu jí to nevyvedlo z míry. To co se včera stalo
jí přišlo přirozené a po veškerých výčitkách svědomí nebyla ani stopa.

Spokojeně se protáhla a vydala se k taškám se včerejšími nákupy. Musela
dneska vypadat dobře,potřebovala si u Bootha vyžehlit to včerejší zmatené
chování a tohle jí přišlo jako dobrý způsob. Vybírala dlouho a pečlivě.
Konečně byla spokojená. Rychle se osprchovala,oblékla a učesala. Pohled do
zrcadla jí přesvědčil o tom že zvolila dobře. Navíc se při něm pobavila,když
si uvědomila co se říká v souvislosti s někým jako je ona o odrazech v
zrcadle. Rozhodně jí nepřipadalo že by nebyla vidět.

Už jí čekal jen make-up. Včera si obstarala i nová líčidla, protože s hrůzou
zjistila že doma kromě lesku na rty a pudru nemá skoro nic. Konečně mohla
vyrazit do práce.

FF "Soumrak" by Althea (9)

28. april 2012 at 22:17 | Jenny
Temperance smutně seděla na zemi a pozorovala tělo u svých nohou... Muž už
skoro půl hodiny nedýchal,ale ona ho nedokázala opusti. Se slzami v očích
zírala na krvavou ránu na jeho hrdle a na kaluž krve ,která se pomalu
vsakovala do země. Ten parchant potřeboval trochu umravnit,ale tohle...
Tohle ani v nejmenším nechtěla. Stalo se to tak rychle,chtěla přestat ale
nešlo to... A najednou bylo pozdě. Věděla že by měla co nejrychleji
zmizet,ale... Neměla sílu ani vstát. Nevolnost a únavy byly sice pryč ale
tahle bezmoc pramenila z něčeho zcela jiného. Už podruhé vzala život a zdálo
se že to není o nic lepší než poprvé. A navíc... Děsila jí představa že
tak,jako ten muž mohl dopadnout někdo, koho...
Z pochmurných úvah jí vyrušil hlas,který dobře znala. "Ahoj Tempe,vidím že
neztrácíš čas." O polorozpadlou prolézačku kousek od ní se opírala mladá
tmavovlasá žena a zdálo se žo co vidí jí ani v nejmenším neznepokojuje.

FF "Soumrak" by Althea (8)

28. april 2012 at 22:05 | Jenny
Temperance netušila jak dlouho může trvat jedna návštěva u kadeřnice.
Nejdřív trvalo nemožně dlouho než jí vůbec vzala,pak se jí snad stokrát
pokusila rozmluvit nějaký nápad a nakonec toho stejně moc neudělala. A to si
ještě nechala královsky zaplatit.

Temperance pozorně zkoumala svou novou vyzáž v zrcadle a hodnotila výsledek.
Nakonec se dohodli an ztmavení a prodloužení. Vypadalo to dobře,trochu
tajemně ale líbilo se jí to,jen možná čekala nějakou radikálnější změnu. Ale
co, hlavní je zda se to bude líbit jinde...

Když se konečně vydala k domovu bylo už šero. Ale jí to nevadilo. Ani v
nejmenším. Viděla stejně dobře jako ve dne a padající soumrak jí znovu
naplňoval tou zvláštní energií.Ale dělo se s ní ještě něco jiného... Jakoby
se jí zmocňovala podivná závrať. To se jí nelíbilo. Snažila se nepřikládat
tomu moc velký význam,ale bylo to čím dál horší,navíc se jí v hlavě začaly
míhet dost zvláštní a znepokojivé představy...

FF "Soumrak" by Althea (7)

28. april 2012 at 21:53 | Jenny
Cesta z nemocnice proběhla celkem klidně. Tedy do okamžiku kdy se Booth
neomylně vydal cestou ke Kůstčinu bytu a nenechal se nijak přesvědčit k tomu
aby jí odvezl do institutu. Temperance nechtěla jet domů,nebyla ani trochu
unavená apředstava že stráví dalších nejméně dvanáct hodin sama ve svém bytě
jí upřimě děsila. Ale Booth její námitky neposlouchal. "Potřebuješ si
odpočinout," řekl nekompromisně a zaparkoval u jejího domu. Temperance ale
najednou ucítila příležitost,která se jí hodila.Nečekala sice že to bude tak
brzy,ale na druhou stranu,nač čekat. Může začít hned teď. "Pomůžeš mi s
tím," řekkla nevinně a ukázala na tašku na zadním sedadle. "Jasně,nedovolím
abys to tahala sama." odvětil netušíc nic neobvyklého a vystoupil z auta.

FF "Soumrak" by Althea (6)

28. april 2012 at 21:42 | Jenny
Temperance už neplakala,jen tupě zírala před sebe a pokoušela se vymyslet co bude dál. Nic jí nenapadalo. Mozek měla totálně vymetený a navíc začala pociťovat zase to zvláštní,nepopsatelné vzrušení které jí poslední dobou přepadalo čím dál častěji. Nechtěla dovolit aby se zase přestala ovládat,nebo spíš aby jí začalo ovládat to něco co měla v sobě,ale zdálo se že nemá na výběr.
Věděla že každým podlehnutím ztrácí část sama sebe a že má možná poslední šanci něco udělat. Jenže nevěděla co, a mezi tím se znovu do popředí tlačilo její druhé já. Netrvalo dlouho a bylo po všem. Prohrála další bitvu a výsledky té vlastní,soukromé války už byly téměř jisté.

FF "Soumrak" by Althea (4)

28. april 2012 at 21:41 | Jenny
Přestože díky nepříliš vydařené návštěvě v nemocnici přišel včas do
práce,nedokázal se Booth na nic soustředit. Pořád přemýšlel nad tím co se s
jeho partnerkou vlastně stalo. Několikrát musel bojovat s touhou zvednout
telefon a zavolat Angele. Jenže pak ho vždycky napadlo že vlastně neví co by
jí měl říct,nebo jak se zeptat na to co ho zajímalo. "Ahoj, jak se máš,hele
jen tak mimochodem,nepřišlo ti že se dneska tvoje nejlepší kamarádka chovala
jako pubertální děvka," asi nebylo to pravé co by chtěla Angela slyšet.
Jenže jemu to tak přišlo. No děvka bylo možná trochu silné slovo,ale když
viděl to extempore s doktorem Jenkynsnem,nějak ho jiné nenapadalo. Smutně se
díval na hromadu složek na stole a pohledem procházel případy,které se mu
tam nahromadili. Veskrze nešlo o nic zajímavého,jen rutijní záležitosti ale
jeden případ mu vždycky bolestně připoměl Kůstku. Bylo to něco o nálezu
nějakých kosterních pozůstatků na sever od DC. Dřív by to bylo přesně to co
vždycky dokázalo potlačit každé neshody mezi ním a jeho partnerkou,ale teď?
I kdyby jí pustili z nemocnice dalo se těžko počítat s tím že by jí něco
takového mohlo přimět k tomu,aby se zase chovala jako dřív. A pak tu byl
ještě jeden případ,který se mu zdál dost zvláštní. Objevil se tu teprve
dneska a Booth by přísahal že se s podobným případem ještě nikdy nesetkal..
Ale bohužel to se mělo brzy změnit.

FF "Soumrak" by Althea (5)

28. april 2012 at 21:31 | Jenny
Temperance nemusela čekat na doktora Jenkynse ani moc dlouho. Ač jistě nerad,byl u ní během několika minut. Posadil se vedle její postele a díval se na ni se směsicí strachu a ... mohlo to být skutečně vzrušení? "Ale,ale co to na vás slyším?" řekl na oko káravě,ale zdálo se,že té sestře příliš nevěří. To se Temperance hodilo.Tohle i to předtím. "Nemám tušení,myslím že slečnu sestřičku rozzlobilo,že jsem nesnědla večeři,ale ruku na srdce,vy by jste to jedl?" Při posledních slovech se nenápadně nadzvedla,takže měla obličej jen několik centimetrů od toho jeho. "Ale na druhou stranu se mi to hodí,chtěla jsem s vámi mluvit." zašeptala takovým způsobem,že by musel být ze žuly aby to s ním nehnulo. Hnulo. Zhluboka se nadechl,ale neodtáhl se. "A co jste chtěla vědět?" zeptal se s příznakem očekávání. "Vlastně jsem vám chtěla jen říct že už je mi úplně dobře." vydechla a jemně si začala pohrávat s jeho jmenovkou. " To mě vážně moc těší." "A taky jsem chtěla vědět jak to bude s tím mým propuštěním." Dodala a přešla od jmenovky ke knoflíčkům od košile. "No..." vydechl a sklonil se těsně k ní. "A nemluvila jste o nějaké odměně?" Nechápal co to do něj vjelo,ale chtěl jí políbit tak moc jako ještě žádnou. Ani svou ženu s kterou žil ve spořádaném manželství víc než dvacet let. "Hm" šeptla a bez okolků ho začala líbat...

FF "Soumrak" by Althea (3)

28. april 2012 at 21:27 | Jenny
Booth nedokázal pochopit,proč se Kůstka chovala tak příšerně. Sice věděl že
není tak úplně v pořádku,ale tohle vážně nečekal. Nějak se mu nechtělo
odejít z nemocnice tak brzy,ale vrátit se zpátky k ní,o to vážně nestál.
Unaveně se posadil na lavici u východu a rozhodl se počkat až dorazí Angela.
Pokládal za svou občanskou povinnost informovat jí o Kůstčině chování dřív
než se o tom přesvědčí sama. Složil hlavu do dalní a zavřel oči. Připadal si
příšerně malátně a navíc zklamaně. V noci se totiž skoro nevyspal . Když ho
netrápily noční můry nebo ty zvláštní vzpomínkové sny,zíral do stropu. Pocit
křivdy ale nakonec převážil nad únavou. Chování jeho partnerky ho zklamalo
víc než čekal. Mohl být rád že jí bylo líp,ale z pohledu na ni mu kdoví proč
běhal mráz po zádech.

FF "Soumrak" by Althea (2)

28. april 2012 at 21:27 | Jenny
Přes veškerá sedativa která měla v krvi nespala příliš tvrdě. Byla spíš v
jakémsi stavu totálního otupení. Všechny zvuky k ní doléhaly jakoby z dálky
a připadalo jí že mezi ní a světem se nachází neproniknutelná skleněná
bariéra. Ticho kolem náhle prořízlo ostré zavytí.Temperance si z počátku
nebyla jistá jesti se jí to jen nezdá. Mohlo jít jen o halucinaci způsobenou
únavou a drogami,ale ona někde hluboko uvnitř znala pravdu. Podobné vytí
slýchala v posledních dnech a týdnech velice často. Hlasy vlků nebyly v
Rumunsku nic neobvyklého a dokud šlo skutečně jen o ně,neměla strach. Ale
tohle nebyly vlci. Ani psi. Tohle byla jakási předzvěst toho co se jí mělo
stát. Vytí jí znělo v uších a najednou jí už nepřišlo tak vzdálené a
nepřátelské. Jakoby se jí v hlavě něco sesypalo. Stěna která doteď i přes
značné trhliny oddělovala temnotu od světla se začínla hroutit. Téměř proti
své vůli otevřela oči a pohledla k oknu. Zavytí se ozvalo znovu. Blíž než
předtím,jako by jeho původce byl přímo v její mysli.Přesto že ještě před
několika minutami se cítila naprosto malátná únava začínala ustupovat. Jako
ve snu cítila neznámou energii která jí proudila celým tělem. Pomalu
odhrnula přikrývku a vstala z postele. Přistoupila k oknu a zadívala se ven
na ulici. Od dlažby dole jí dělilo několik pater,ale ona jí přesto viděla
naprosto zřetelně. Jakoby tma jen zostřila její smysly. Připadala si podivně
lehká a začalo jí docházet,že už je pozdě. Její čas vypršel. Kupodivu
necítila strach,jen zvědavost. V hlavě jí vířili stovky myšlenek a vzpomínek
z jejího života,ale ona je už nevnímala. Jakoby zavírala knihu. Nudnou a
spořádanou knihu vlastní existence. Teď ale měla začít číst jinou. Nádhernou
a divokou,která jí mohla umožnit věci o kterých se jí ani nesnilo. Sama pro
sebe se usmála. Strach a hrůza kterou prožívala ještě před několika hodinami
jí byla na hony vzdálená. Teď už se nemusela bát,už nikdy nemusela...

To ostatní se budou bát jí....

FF "Soumrak" by Althea (1)

28. april 2012 at 21:25
1.kapitola

Nervózně přecházel po nemocniční chodbě a pokoušel se nemyslet na to že
možná udělala chybu. Velkou,osudovou chybu. Nechal se zastrašit pověrami a
riskoval tak život někoho,kdo pro něj hodně znamenal. Teď mu nezbývalo než
čekat. Raději se posadil na pohovku u zdi a poprvé za posledních několik
hodin si plně uvědomoval vlastní únavu. Opřel se hlavou o stěnu a zavřel
oči. Z polospánku ho vytrhl hlas,kdesi na hranici jeho vědomí: "Agent Booth?"
"Ano!" vyhrkl a vstal dřív než se stihl rozhlédnout. "Jsem doktor Jenkyns."
představil se prošedivělý muž v bílém plášti a napřáhl k Boothovi ruku. Ten
mu ji ale nepodal a doktor se zřejmě ani neurazil,byl zvyklý na podobné
výjevy. "Jak je na tom?" zeptal se totiž Booth nedočkavě a podobal se tak
desítkám lidí,kteří před doktorem denně stojí se strachem o své blízké.
"Vede si lépep než jsem očekával." usmál se doktor Jenkyns. Rád zděloval
dobré zprávy. Zvlášť v tomto případě,kdy nebyl celé akci už od počátku
příliš nakloněn. Dokonce ho upřímě vyděsilo,když mu agent Booth volala.
Vzhledem ke svým dlouholetým pracovním zkušenostem mu převoz pacienta v
podobně vážném stavu přes půl světa přišlo jako holé šílenství.Ale ,jak se
zdálo,dopadloto líp než se odvažoval doufat.
"Můžu jí vidět?" zeptal se Booth a nervózně se zadíval na dveře na konci
chodby. "Jistě,ale jen na chvíli." svolil doktor Jenkyns. "Je sice pořád
trochu pod sedativy,ale jejich vliv už slábne. Myslím že vás ráda uvidí."
"Děkuju." řekl chvatně Booth a vydal se ke dveřím,pak se ale ještě zarazil:"
Za všechno." "Rádo se stalo." odvětil doktor a vyrazil na obhlídku dalších
pacientů.

FF "Láska až za hrob, možná i dál..." - 5

12. november 2011 at 15:27
5.kapitola

Seděla před starodávným vyřezávaným zrcadlem a marně se pokoušela upravit
neposlušné vlasy do nějaké společensky přijatelné podoby. Cesta sem byla
nekonečná a ona celou dobu trpně přemýšlela jak se to mohlo všechno takhle
zvrtnout. Všechno měla dokonale promyšlené a on pak udělá takovouhle
pitomost. Nejsou svoji ještě ani půl roku a on ji odtáhne sem na takovou
zříceninu na konci světa.Venku se pomalu začalo smrákat a ona se natáhla po
stolní lampě,která by se spíš lépe hodila do muzea než do obytného domu.
"Alespoň že je tu elektřina,"pomyslela si a stiskla vypínač.Místo kýženého
světla se ale objevilo jen pár jisker a zlověstné zasyčení. Vyděšeně ucukla
a měla chuť zakřičet něco hodně,ale hodně neslušného.
V tomtéž okamžiku se ozvalo klepání na dveře a do jejího pokoje vstoupila
její "oficiálně" služka ale jinak jediná přítelkyně Claire. Když viděla co
se její "paní" právě stalo neubránila se úsměvu. "Teď sem mluvila s místnímy
zaměstnanci nemáme prý zatím používat proud,nepočítali že přijedeme tak
narychlo. Ještě nejsou zkontrolované obvody. Zatím nám prý musí stačit
tohle," řekla a podala jí jeden za svícnů které přinesla." No to je vážně
dokonalé,středověk hadr," ulevila si a prudce postavila svícen na stůl až se
plamínky svíček povážlivě rozkmitaly. " Jo a tvůj manžel chce s tebou
povečeřet,prý si máš vybalit až potom." dodala ještě Clair a začala rovnat
kufry které sem sluhové před chvílí přinesli.Když se na ní podívala z
profilu nemohla se ubránit dojmu že jí zná jako někohi jiného,jako by se jí
do hlavy vloudily myšlenky nějaké cizí osoby...Rychle se ale vzpametovala a
pustila to z hlavy.Měla jiné starosti "No páni,taková romantika, večeři při
svíčkách jsme už dlouho neabsolvovali,poznamenala si jen tak pro sebe a
vrátila se k úpravě vlasů,což šlo při světle ze svícnu vášně skvěle. "Ukaž
pomůžu ti,"nabídla se ochotně Clair a sebrala jí hřeben.

To se jí hodilo,mohla si v klidu promyslet další konverzaci při další nudné
večeři plné jeho žhavých pohledů a jejích dokonale zkrývaných
nesympatií.Nemohla přímo říct,že by svého manžela nesnášela,jen si prostě
víc a víc uvědomovala že jejich sňatek byla chyba. Velká chyba. Věděla že on
jí zoufale miluje,ale ona k němu necítila nic,ani přátelství. A představa že
s ním bude muset žít "dokud je smrt nerozdělí" ji dováděla k šílenství. A
teď ještě tenhle příšerný dům. Když se vdávalka za nejbohatšího muže ve
městě,čekala že v tom městě taky zůstanou a ne že se už za necelý půlrok
přestěhují sem.Popravdě řečeno neměla ani tušení o tom že tenhle dům
existuje. Těšila se na různé večírky a plesy kde si na ní budou lidé potají
ukazovat a říkat:" Tohle je manželka největšího boháče v okolí."
Ale to se jí tady asi těžko splní.Tady rozhodně ne. Z úvah o její neveselé
budoucnosti ji vytrhl Claiřin hlas: "Tak hotovo,můžeš jít." "Díky Clair,"řekla
automaticky a vstala. Věnovala své kamarádce dlouhý smutný úsměv a vyšla ze
dveří. Vstříc každodení povinnosti komunikovat při večeři s někým jehož
přítomnost by si nejraději odpustila.




Když Temperance otevřela oči a zaostřila uvědomila si že vedle gauče sedí
Booth a starostlivě ji pozoruje. V hlavě jí ještě dozníval sen který se jí
zdál,ale nebylo to tak intenzivní jako v minulých případech.Na moc věcí si
nevzpomínala,jen že byla ve starém domě kde nefungovala elektřina a že tam
byla nějaká dívka,která jí hodně připomínala Angelu,a taky něco o nějakém
nepovedeném manželství. A ...jinak už nic,jen cítila smutek a možná i trochu
vztek aniž věděla přesně proč.

"Jak se cítíš?"zeptal se jí Booth a zlehka jí pohladil poruce. "Fajn,"usmála
se a uhnula před jeho dotyky,nechtěla aby se jí zase udělalo zle.Sice tomu
nerozuměla ale vytušila že její mdloby nějak souvisely s jeho blízkostí."Asi
sem trochu podcenila nutnost spánku pro lidský organismus." pokračovala a
pokusila se vstát.Booth jí v tom ale rychle zabránil:" Ani hnout nechci aby
ses zase složila." Pak ale pokračoval trochu mírněji:" A nemusíš mi lhát vím
od Angely o těch snech.Proč si mi to neřekla?" "Nechtěla sem tě s tím
zatěžovat a navís sem myslela že o nic nejde. Víš přeci že na
duchy,předtuchy a věštecké sny nevěřím...Teda nevěřila sem...",ohradila se
prudce.Nebyla zrovna nadšená z toho že to ví a nechtěla před ním vypadat
jako blázen. " A teď?" přerušil ji Booth. "A pořád nevěřím," pokusila se o
pevný tón," jen sem z toho trochu zmatená a myslím že bych měla zkusit
zjistit o tomhle Davidu Morganovi trochu víc,pak to třeba bude jasnější."


"No jistě," odvětil Booth s úsměvem,"to sem ti právě chtěl navrhnout.Proto
tady mám tohle a znovu ji ukázal složku kterou ráno přinesl." "Ty mi s tím
pomůžeš?" Jasně,jsme přece partneři ne," usmál se vesele a otevřel desky s
nápisem FBI." Tak a teď co o něm vlastně víme,"pokračoval."Jmenuje se ,ehm
tedy jmenoval se David Morgan a žil zhruba před ..." "šedesáti
lety,přerušila ho,což je ostatně jasné když v té době zemřel." dodala
nechápavě,"takže nevím jak nám to pomůže. "Hele,Kůstko,mohla by jsi mě
laskavě nechat pracovat,,víš přeci jak to chodí,"ozval se podrážděně Booth,"
snažím se zjistit co nejvíc o podezřelém,tak teď buď prosím zticha." "Ale on
není podezřelý,je prostě mrtvý"...chtěla ještě dodat,ale když na ní vrhnul
ten svůj pohled raději zmlkla.




"Takže," pokračoval trochu moc nahlas,"byl to poměrně známý a úspěšný
obchodník. Stejně jako jeho otec se zabýval obchodováním na světové
úrovni,není divu že mu obchody poměrně slušně kvetly,jak by taky ne. Několik
let po válce se tak vyšvihlo dost američanů.Ale to teď není podstatné. V
době kdy zmizel,což bylo samozřejmě obratem nahlášeno a jeho hledáním se
zabývalo poměrně dost našich lidí,byl asi dva roky ženatý a další bomba." na
chvíli se odmlčel a čekal na její reakci ala jeho partnerka se tvářila dost
znuděně takže pokračoval ale alespoň dramaticky ztišil hlas:" Jeho manželka
zmizela ve stejný den jako on." To Temperance trochu zaujalo:"Ale v té
jeskyni se našlo jenom jedno tělo,a v okolí nebylo nic co by nasvědčovalo
tomu že by tam měly být dvě,takže..?" "To znamená že zřejmě nespáchali
manželskou sebevraždu ale šlo tam o něco víc," zareagoval Booth na
nedopovězenou otázku. "A navíc je dost podezřelé že jí nikdo nehledal tak
zoufale jako jeho. Její zmizení sice proběhlo tiskem,ale pohřešování jejího
manžílka ho zcela překrylo,takže se mi to nějak nezdá." Dořekl,zavřel složku
a vyrazil ke dveřím. "Kam jdeš,zajímala se rychle.""No myslím že bych si
mohl vzít na pár dní volno a zajet se podívat někam kde jsem ještě nebyl,"nakoukl
znovu do desek," třebe v takovám městečku Lynddau je prý v tuhle roční dobu
moc hezky." "Proč právě tam,"zeptala se nechápavě,mozek jí zřejmě po delším
bezvědomí ještě zcela nezapnul.Booth se ale jen tajemně usmál:" Protože
právě ve městě Linddau měla rodina Morganova dům ze kterého oba manželé
zmizeli.Dostali ho od Davidova otce jako svatební dar. A ostatně," dodal s
úsměvem," nechceš jet se mnou,myslím že malá dovolená by ti prospěla."
Teperance se ani dlouho nerozmýšlele,při vyslovení jména Lynddau jí z
neznámého důvodu běhal mráz po zádecha ona byla pevně rozhodnuta přijít na
to proč. Usmála se a přikývla.Bootha to zřejmě potěšilo protože okamžitě
vyrazil ohlásit v práci dovolenou. Tempy už přemýšlele jak to oznámí
Cam,když jí ještě něco napadlo. Vyběhla z kanceláře a zavolala Boothovím
směrem: "Počkej ještě chvilku!" Zastavil se a ona k němu rychlým krokem
přešla,protože lidé v laborce se začali otáčet a ona rozhodně nestála o
další pozornost. "Co se děje?" "Já...jenom sem ti chtěla poděkovat a mám
ještě jednu otázku." " Ano?" "Jak se jmenovala jeho ta jeho žena,ta co
zmizela." Booth znovu nakoukl do složky:" Jmenovala se Laura Kate Morganová
za svobodna Jenkinsonová."

Odpověděl a otočil se k odchodu,což bylo možná dobře. Díky tomu si nevšiml
totálně šokovanáho pohledu své partnerky,který by bezpochyby vedl k dalším
otázkám.

FF "Láska až za hrob, možná i dál..." - 4

12. november 2011 at 15:26
4.kapitola

Booth musel sám sobě přiznat že tomu nerozumí.Když nadruhý den vyrazil se
složkou Davida Morgana směrem k Jefersonovu institutu pořád si nedokázal
srovnat v hlavě,proč zrovna tenhle případ jeho partnerku tak nepřirozeně
fascinuje. Nikdy ještě nezažil aby měla Kůstka z nějakého případu noční
můry. Ať šlo o sebepříšernější případ řešila ho vždy relativně v klidu,ikdyž
se jí nějak osobně týkal.O to víc ho překvapilo že ji zaujal zrovna David
Morgan.
Když se ho rozhodl prověřit napadalo ho hodně variant,ale nic by ho
nedokázalo překvapit víc než to,co mu vylezlo z počítače FBI. Čekal že to
bude nějaký její známý,spolužák nebo dokonce bývalý přítel,mimochodem to by
asi bral nejmíň,přestože si nějak nedokázal vysvětlit proč,ale rozhodně
nepředpokládal že šlo o bohatého podnikatele který žil v polovině minulého
století!




Zaparkoval v podzemních garážích institutu a vyrazil směrem k antopologické
laboratoři. Cestou přemýšlel jak by z Kůstky dostal co má vlastně s tímhle
případem společného,ale nakonec se rozhodl že se jí zeptá přímo.

Když vstoupil do její kanceláře psala zrovna něco na počítači a přesto že jí
viděl jen z profilu všiml, si že vypadá dost unaveně." Ty jsi tu byla celou
noc?" vypálil na ni místo pozdravu. "Do toho ti nic není," skórovala
okamžitě aniž zvadla hlavu od obrazovky." Neměla náladu mu vysvětlovala že
odsud odešla až po půlnoci a v šest už byla zase zpátky,protože měla panický
strach usnout,nechtěla aby se jí zase něco zdálo... A navíc jí podobnou
otázku položila hned po svém příchodu Angela,takže toho měla akorát tak
dost.
Já jen že vypadáš dost děsně.""Páni,díky,takovou poklonu si snad ani
nezasloužim,a jen tak mimochodem jsi tu jen nějakou nešťastnou náhodou nebo
naprosto cíleně?" "Já dělám všechno cíleně," usmál se sebevědomě a podal
Temperance složku s údaji o Davidu Morganovi. "Co je to?" zeptala se a
otevřela ji. V okamžiku kdy si přečetla hlavičku se jménem ji polilo horko."Tak
trošku jsem si posvítil na tvého mrtvého přítele a byl bych rád kdybys mi k
tomu podala nějaké vysvětlení.

"A jaké vysvětlení máš na mysli,"zeptala se roztržitě a vstala od počítače."
Nic moc to není",pokračovala ,"z ostatků vyplývá že šlo o sebevraždu a
totožnost je taky stoprocentně jistá,takže..." neklidně přecházela po
kanceláři až se nakonec vydala ven do laboratoře,Booth samozřejmě v těsném
závěsu za ní." Takže nic pro FBI." dokončila větu a zastavila se uprostřed
místnosti.

"Řekněme že tu teď nejsem tak úplně za FBI ," zmírnil trochu tón a zadíval
se jí do očí. To ji znervóznělo ještě víc a znovu vyrazila napříč
laboratoří. "Ale,no tak," naléhal neúnavně Booth," vážně mi nechceš něco
říct?" jemně ji chytil za paži aby jí znemožnil další útěk,"hele znám tě už
dlouho a takhle ses nikdy nechovala,tak co se děje?"

Stáli vedle sebe tak blízko že jesně cítila vůni jeho kolínské,zdála se jí
známá a nejen vůně. Jako by nebyla v téhle situaci poprvé... Zatočila se jí
hlava a mírně zavrávorala,zoufala se snažila najít ztacenou rovnováhu :" Nic
se neděje,"zamumlala nervózně a pokusila se mu vymanit ale držel ji pevně...

"Nechoď ještě,Lauro,něco pro tebe mám..."




Ta slova se jí ozvala v hlavě jako alarm její sen jako by se promítl do
reality.. Měla pocit že se propadá někam do temnoty,stále vnímala tlak jeho
ruky na své paži ale okolní svět se jí rozplynul před očima...Omdlela.




Šokovala ho,když se mu zhroutila do náručí,naštěstí ji zachytil včas aby si
neublížila pádem na podlahu. V okamžiku kdy se to stalo se k nim obrátily
oči všech lidí v laboratoři."Proboha Tempy! Vykřikla Angela,která právě
vyšla z vedlejší laboratoře a přiskočila k nim." Co se jí stalo?" ptala se
vyděšeně.
"Myslím že omdlela,řekl Booth po tom co jí zkontroloval tep,zdál se mu
rychlejší,ale nebylo to zase tak zlé." Zřejmě trochu přecenila svoje
síly.Vezmu jí k ní do kanceláře," pokračoval a opatrně jí vzal do náruče.
"Neměli by jsme zavolat doktora?" Ptala se Angela když pokládal Kůstku na
gauč" Jak chceš ale myslím že to nebude nutné."

"Dobře,když myslíš. Mám tu u ní zůstat než se probere?" "Ne,to není třeba
počkám tady,nijak zvlášť nepospíchám,tak..." zalhal trochu Booth a vrhl na
Angelu nevinný pohled. "Jasně chápu,myslím že bude ráda když tě uvidí,mám o
ní strach chová se dost divně,a ty její sny..." zarazila se že řekla něco co
neměla ale bylo už pozdě. Booth okamžitě zpozorněl :" Jaké sny,o tom nic
nevím?" Angela by se ráda z tothohle rozhovoru vykroutila,ale to už bohužel
nešlo. A tak mu tedy řekla základní pointu toho co jí vyprávěla Temperance a
co nejrychleji se vytratila. Byla si stoprocentně jistá,že jí Tempy zabije
až se probere.
 
 

Advertisement