FF "Soumrak" by Althea (7)

28. april 2012 at 21:53 | Jenny |  FF By Althea
Cesta z nemocnice proběhla celkem klidně. Tedy do okamžiku kdy se Booth
neomylně vydal cestou ke Kůstčinu bytu a nenechal se nijak přesvědčit k tomu
aby jí odvezl do institutu. Temperance nechtěla jet domů,nebyla ani trochu
unavená apředstava že stráví dalších nejméně dvanáct hodin sama ve svém bytě
jí upřimě děsila. Ale Booth její námitky neposlouchal. "Potřebuješ si
odpočinout," řekl nekompromisně a zaparkoval u jejího domu. Temperance ale
najednou ucítila příležitost,která se jí hodila.Nečekala sice že to bude tak
brzy,ale na druhou stranu,nač čekat. Může začít hned teď. "Pomůžeš mi s
tím," řekkla nevinně a ukázala na tašku na zadním sedadle. "Jasně,nedovolím
abys to tahala sama." odvětil netušíc nic neobvyklého a vystoupil z auta.


Cesta k jejímu bytu netrvala ani pět minut. Když stanuli přede dveřmi
položil tašku na zem a čekal až Kůstka najde klíč.

Temperance přehnaně dlouho hledala v kabelce a přemýšlela jak by vlastně
měla začít. Ještě před chvílí vypadalo všechno tak jednoduše,ale teď?
Připadalo jí to všechno tak nemožně absurdní,jakoby se v ní znovu ozvala ta
stará nerozhodná povaha.
Konečně vylovila klíč a odemkla dveře. "Takže se uvidíme zítra,ano. Pokud si
tedy nerozmyslíš to bláznivé rozhodnutí jít do práce." usmál se na ni a
chystal se odejít. To ona ale nehodlala připustit. "Počkej," zastavila ho
rychle. "Nechceš jít dovnitř,třeba na kafe." pokusila se o další nevinný
úsměv,ale nějak to nezabralo. "Nemůžu,musím do práce." odvětil Booth mrzutě.
"Každý nemá dovolenou jako ty,a mimochodem,nebyla jsi doma skoro měsíc,
pochybuju že budeš mít čerstvější kafe než je u nás v kanceláři." dodal s
úsměvem a seběhl ze schodů dřív než stihla nějak zareagovat.

"Fajn!" zavrčela uraženě a vstoupila do opuštěného bytu. Vztekle za sebou
zabouchla dveře a pohodila tašku v předsíni na podlahu. Její byt jí připadal
tichý a neosobní a...Nudný. Najednou jí přišlo že tady nemá co dělat a
znuděně se posadila na židli v kuchyni. Kdyby tady alespoň nebyla sama.
Musela uznat že první pokus tedy nedopadl moc dobře. Ale co taky mohla
čekat. Nevinný úsměv a naivní pozvání na kávu zřejmě nebyly to pravé. Ale co
,příště zvolí trochu silnější kalibr. A může vlastně začít hned. V jediném
okamžiku jí došla spousta věcí. Že vlastně vůbec nemusí sedět doma,že si
klidně může vyrazit na nákup a hlavně že na to má. Nikdy předtím jí nijak
nedocházelo že je vlastně bohatá. Tedy dobře situovaná,jak jí jednou řekl
Hodgins. Ale v tom vlastně nebyl rozdíl halvní bylo že se klidně může jít
trochu pobavit do obchodů a nemusí nijak šetřit.

Spokojeně se usmála popadla kabelku a vyrazila ven. Měla toho pře sebou dost
a rozhodně nechtěla ztrácet čas.




Angela netrpělivě čekala jestli se jí neozve Temperance nebo Booth ale
nestalo se nic. Od rána byla jako na trní ale na zprávu o kamarádčině stavu
čekala marně. Nervózně pohlédla na hodinky a zjistila že už je skoro jedna.
Právě když přemýšlela jestli nemá sama zavolat do nemocnice přišel za ní
Hodgins. "Ahoj,nechceš jít na oběd?" zeptal se vesele,ale když si všiml
jejího ztrápeného výrazu přisedl si k ní a objal jí kolem ramen. "Děje se
něco?" zeptal se opatrně a zadíval se jí pátravě do očí. "Mám strach o
Brennanovou,od rána se mi nikdo neozval." postěžovala si Angela a položila
mu hlavu na rameno. "Určitě bude v pořádku," utěšoval jí jemně. "Doufám že
ano,ale asi budu muset zavolat do nemocnice,ta nejistota je děsná." "možná
ani nebudeš muset," řekl najednou Hodgins,kterého na okamžik upoutal rozruch
u dveří do laborky. "Jak to myslíš?" zeptala se nechápavě a zvedla hlavu.
"Takhle," řekl a ukázal směrem za ni. Angela se otočila a vzápětí jen
překvapeně otevřela pusu. "Temperance?!" zavolala na svou kamarádku,která
právě procházela dveřmi do své kanceláře. Oslovená se obrátila po hlase a
vesele na Angelu zamávala,jakoby bylo zcela běžné,že je tady. Ta ihned
vyrazila nechala Hodginse,kde byl a v minutě vlétla do Tempeny kanceláře.
"Co tady děláš?" vyhrkla bez pozdravu a pozorovala kamarádku jak pokláda na
pohovku několik tašek. "Myslela sem že se na vás zaskočím podívat,ale
kdybych věděla že vás to tak otráví tak bych zůstala doma." odsekla
Temperance,která právě stejnou otázku zodpověděla Cam a Zackovi,které
potkala ve vestibulu. "To,né,ale..." koktala Angela ale pak jí přemohlo
spravedlivé rozhořčení. " A nemusíš na mě hned ječet,měla sem o tebe
strach,taky by tě nezabili kdyby jsi mi zavolala že tě propustili.
Mimochodem,nějak brzo,ne?" "Promiň že se mi daří dobře!" zavrčela Temperance
a sjela Angelu téměř nenávistným pohledem. Byl to jen okamžik ,ale Angela se
z toho očního kontaktu celá rozklepala. "No,nic," pokračovala Tempe znovu
klidně,"pustili mě dnes ráno a Booth mě odmítl odvést do práce,tak jsem se
sebrala a vyrazila na nákupy. Nedokážeš si představit jaká byla doma nuda!"
posteskla si nakonec a crhla se na tašky,které podle log ještě nedávno
náleželi poměrně renomovaným butikům. Angela neodolala a připojila se k ní.
Nutno říct že kousky,které jí Temperance jeden po druhém předváděla byli
skutečně nádherné,jenže...

"Prosímtě kam to budeš nosit?" zeptala se překvapeně Angela a prohlížela si
krajkovou noční košilku v barvě bordó. "No kam asi?" zasmála se Tempe a
zlehka přejela po kraječce,která vypadala jako vystřižená z nějakého lepšího
nočního podniku. "No,ale nemyslíš si že je to moc...Nebo tohle?" Koktala
Angela a sáhla po černém tílku s více než odvážným výstřihem. "Nelíbí?" "Ale
líbí,já jen že..." "A to mám ještě za chvíli dohodnutou kadeřnici," řekla
pyšně Temperance a sáhla po časopise,který vylovila z jedné z tašek. Byli v
něm různé sestřihy a účesy. "Co,myslíš co by mi slušelo?" zeptala se
roztržitě a zdálo se že jí nezajímá nic jiného než co si oblékne nebo učeše.
"Já myslím že právě to co máš na hlavě." usadila jí Angela. "Ale,no tak
nebuď tak konzervativní." žďuchla do ní se smíchem kamarádky a vstala z
pohovky.

"Máš nějak moc energie,na to že jsi ještě včera byla na umření." "Včera bylo
včera a dnes je dnes." mávla rukou Temperance a spokojeně skládala nákupy
zpátky do tašek.

"Tak kde jste všichni,mám pro vás zbrusu nový případ." ozval se v tom
okamžiku Boothův hlas a agent nakoukl do kanceláře. Viděl tam zřejmě jen
angelu,protože Temperance stála trochu stranou a divil se co tam dělá.
"Ahoj,co ty tady..." začal a najednou zaregistroval svou partnerku,která v
mžiku změnila znuděný výraz v okouzlující úsměv. "Ježíši,co tady děláš?"
vyhrkl a nechápavě na ní civěl. "Jsem tady na návštěvě,neboj. Na plno
pracuju až od zítřka." zasmála se koketně a postavila se tak aby neviděl do
tašek. "No,ale proč nejsi doma,potřebuješ si odpočinout." řekl už jemněji a
zavřel za sebou dveře. "Když mě bylo tak smutno,když jsi odjel. Tak jsem
myslela že když budu opatrná a jen se trochu projdu..." vymlouvala se s
neviností pětiletého děcka. Mezitím přistoupila blíž k němu a pokorně se
posadila na opěradlo gauče přímo před něj. Přesto v tom gestu nebylo ani za
mák pokory,spíš jakási zkrytá vyzívavost. A Angela nejednou začala cítit že
je tu přebytečná. "Už musím jít," řekla rychle a vyklouzla ze dveří.

"Neměla bys takhle riskovat," řekl vyčítavě, Zdálo se že si Angelina odchodu
ani jeden z nich nevšiml."Co je,...bojíš se o mě?" zeptala se s úsměvem a
zlehka mu přejela prstem po klopě saka. "Jistě ,že ano," odpověděl jemně a
úsměv jí oplatil. Dlouho se na sebe jen tak dívali a Temperance se zatím
přesunula od klopy ke kravatě. Jemně si s ní pohrávala,zatímco mu dlouze
hleděla do očí. Připomínalo to spíš hybnotizování než mimoslovní
konverzaci...

"Ehm,Kůstko...co to děláš?" zeptal se po chvíli zaskočeně Booth a zlehka
vyprostil kravatu z jejích prstů. "Nic,jen...měl jsi ji nakřivo." řekla
rychle a dokončila úpravu. "Aha,no...díky," koktal a odstoupil od ní.
Nechybělo málo a zřejmě by se přestal ovládat... Usmála se na něj ,ale
najednou překvapeně vyskočila. "To už je tolik?" vyhrkla při pohledu na
hodiny na zdi. "Musím k té kadeřnici," zamumlala a popadla odložené tašky.
"Ty máš ještě domluvenou kadeřnici?" vzpamatoval se Booth. "Neboj já to
zvládnu,"usmála se a chtěla odejít. "Boothe?" zarazila se ještě ve dveřích."Co
je,chceš mi oznámit že na pátou máš dohodnutej seskok padákem?" zavrčel,ale
ona se jen zasmála. "Ne,jen jsem se chtěla zeptat co děláš večer? Já jen že
by jsme mohli jít třeba na večeři." "No..." zaváhal ale pak raději
zalhal,nechtěl aby zase někde lítala. "Už něco mám,promiň."

"Hm." posmutněla ale pak pokrčila rameny. "Nevadí,uvidíme se zítra. Jo a
udělejte mi dokumentaci toho nového případu. Ahoj." zmizela ve dveřích a
Booth si teprve teď vzpoměl na důvod proč sem přišel. Musel uznat že ho
dokonale rozhodila...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement