FF "Soumrak" by Althea (4)

28. april 2012 at 21:41 | Jenny |  FF By Althea
Přestože díky nepříliš vydařené návštěvě v nemocnici přišel včas do
práce,nedokázal se Booth na nic soustředit. Pořád přemýšlel nad tím co se s
jeho partnerkou vlastně stalo. Několikrát musel bojovat s touhou zvednout
telefon a zavolat Angele. Jenže pak ho vždycky napadlo že vlastně neví co by
jí měl říct,nebo jak se zeptat na to co ho zajímalo. "Ahoj, jak se máš,hele
jen tak mimochodem,nepřišlo ti že se dneska tvoje nejlepší kamarádka chovala
jako pubertální děvka," asi nebylo to pravé co by chtěla Angela slyšet.
Jenže jemu to tak přišlo. No děvka bylo možná trochu silné slovo,ale když
viděl to extempore s doktorem Jenkynsnem,nějak ho jiné nenapadalo. Smutně se
díval na hromadu složek na stole a pohledem procházel případy,které se mu
tam nahromadili. Veskrze nešlo o nic zajímavého,jen rutijní záležitosti ale
jeden případ mu vždycky bolestně připoměl Kůstku. Bylo to něco o nálezu
nějakých kosterních pozůstatků na sever od DC. Dřív by to bylo přesně to co
vždycky dokázalo potlačit každé neshody mezi ním a jeho partnerkou,ale teď?
I kdyby jí pustili z nemocnice dalo se těžko počítat s tím že by jí něco
takového mohlo přimět k tomu,aby se zase chovala jako dřív. A pak tu byl
ještě jeden případ,který se mu zdál dost zvláštní. Objevil se tu teprve
dneska a Booth by přísahal že se s podobným případem ještě nikdy nesetkal..
Ale bohužel to se mělo brzy změnit.


Byl to záznam, o těle mladé dívky,které bylo nalezeno v jednom z místních
parků. Nebylo by na něm nic neobvyklého,vraždy se stávaly pořád,ale Bootha
tady dost silně překvapila příčina smrti. To děvče totiž vykrvácelo,kvůli
prokousnutí krční tepny. Koroner sice určil,že šlo zřejmě o napadení
psem,ale přesto tu byla řada nejasností.
V okamžiku kdy odložil spis stranou a sáhl po další složce zazvonil telefon.
"Agent Booth," ohlásil se a čekal. Na konci bylo chvíli,jakoby rozpačité
ticho a pak se ozval nesmělý ženský hlas. "Vy jste partner doktorky
Brennanové? " Zeptala se neznámá roztřeseně. Špatná kvalita hovoru navíc
napovídala že je přenášen poměrně z daleka. "No,ano. Ale moje partnerka tu
teď není. Mám něco viřídit?" "Není?" opakovala pomalu dotyčná a zdálo se že
má trochu problém to pochopit. "A kde je?" znělo to dost naléhavě. "Není jí
dobře,měla...no takovou dost zvláštní nehodu. Je v nemocnici,takže..."
"Takže nejste teď spolu? Ach to jsem ráda." přerušila ho s ulehčením žena a
Bootha to dokonale šokovalo. "Myslel jsem že s ní chcete mluvit?" řekl
nechápavě. "Ne,vlastně..." malé zaváhání,"...vlastně jsem chtěla mluvit s
vámi. Právě se chystám k odletu do USA. Nedokážete si představit jakou práci
mi dalo sehnat vaše číslo. Tady je totiž problém sehnat i taxíka,natož
kontakt na federálního agenta." Nervózní zasmání. "K odletu? A kde jste?"
"No momentálně na Bukurešťském letišti." "Bukurešť?" zpozorněl Booth. "A
můžu vědět s kým vlastně mluvím?" "Tady doktorka Hastinksová,byla jsem na té
výpravě s vaší partnerkou." To jméno mu bylo povědomé a navíc měl dost
mlhavé tušení že se k němu váže nějaká nepříjemná informace. Ostatně ale
jaké jiné se k tomuhle výletu vlastně vázaly,že. "Aha a proč jste se mnou
chtěla mluvit,doktorko?" "Víte,... nerada bych o tom mluvila po telefonu je
to,...dost osobní." "Osobní? No,ale jak chcete. Kdy by jste měla být ve
Washingtonu?" "A vy by jste si na mě udělala čas." znělo to potěšeně. "Pokod
je to důležité?" "Ano,to rozhodně je. Takže bychom měli přistát..,počkejte."
Bylo slyšet šustění papírů. "Kolem sedmé. Vyhovuje vám to?" " Ano,vyzvednu
vás na letišti." "Dobře,vím jak vypadáte Vaše partnerka mi ukazovala
fotografii. Tak v sedm. Už musím jít,těšilo mě." Ozval se zvuk zavěšování a
pyk bylo ticho. Booth nechápal proč na něco takového kývl tak rychle,ale
něco mu říkalo že by to mohlo být důležité. Ukázalo se že víc než jen to....




Angela hybnotizovala očima telefona přemýšlela jestli by neměla zavolat
Boothovi. Nakonec to neudělala. Raději si s ním zítra promluví osobně.
Chtěla se mu omluvit a taky chtěla někomu svěřit co zažila. Booth se zdál
být tou pravou osobou,zřejmě se totiž cítil podobně. Temperance se k němu
totiž asi chovala stejně jako k ní a Angela potřebovala vědět co si o tom
Booth myslí. "Nepůjdeme na večeři?" ozvalo se ode dveří. Hodgins tam stál už
asi dost dlouho,ale až teď se ozval. "Klidně." řekla smutně a ani se na něj
nepodívala. "Trápí tě něco?" zeptal se a sedl si vedle ní na pohovku.
"Hm,myslím že mě dneska někdo dost zklamal." řekla potichu a nechala ho aby
jí objal kolem ramen. "Doufám že jsem to nebyl já?" zamumlal a věnoval jí
okouzlující úsměv."Ne,ty ne." zasmála se smutně. "Tak kdo?" "Byla jsem v
nemocnici víš a Temperance,no.." "Mylsel jsem že je jí líp." přerušil jí
starostlivě. "No,po fyzické stránce ano,ale...chovala se ke mě dost divně. A
nejen ke mě." "Podle toho co vím od Bootha byla na tom psychicky dost
špatně,když tam dorazil,takže...no myslím že bys jí měla dát čas. Určitě se
to zpraví." dodal povzbudivě a vstal."A teď už pojď,mám hlad." zasmál se
vytáhl jí k sobě do stoje. "Snad máš pravdu",povzdechla si Angela."Jsem si
stoprocentně jistej." zahlaholil a vydal se ke dveřím. Angela si ale tak
jistá nebyla. Ani omylem...




Bylo skoro sedm hodin a Temperance pozorovala houstnoucí tmu za oknem. Ta
podívaná jí naplňovala zvláštním klidem,který nikdy předtím nepoznala.
Současně si ale také bolestně uvědomovala jak moc se nudí.Zvenku s ezase
ozvalo táhlé zavytí a ona se cítila opuštěnější než kdykoliv předtím. Navíc
se jí za celý den nepodařio zastihnout doktora Jenkynse. Jakoby se jí
vyhýbal,nebo co. To jí rozčilovala. Nemínila tady zůstat ani o minutu déle
než bude nezbytně nutné.

Znechuceně se podívala na večeři,kterou jí asi před půl hodinou přinesly a
odstrčila talíř co nejdál od sebe. Bylo sice pravdou že šlo jen o nemocniční
stravu,ale tak strašné to zase nebylo. Ale ona neměla hlad. Poslední dobou
ho vlastně neměla skoro vůbec. Až na... No, ale na to nechtěla myslet.

Ozvalo se zaklepání a dovnitř vklouzla jedna za sester. "Ale vždyť vy jste
se toho ani nedotkla?" řekla překvapeně a ukázala na večeři. "Nemám hlad,"
odsekla Temperance a vstala z postele. "Měla by jste ležet." pokárala jí
sestra a natáhla se pro talíř. Díky tomu se ocitla velice blízko své
pacientky. Nečekala žádné nebezpečí,ale v zápětí toho měla hořce litovat.
Pacientka se na ní totiž zadívala takovým způsobem až jí tuhla krev v
žilách. "Pracujete tady dlouho?" zeptala se sladce a nenápadně jí zastoupila
cestu. "Ani ne," odpověděla zaraženě sestra. "Jen tady zaskakuju za Anne."
"Aha,to je ta co zmizela,že." řekla smutně Temperance a posadila se na okraj
postele. Její oči ale prozrazovali že jí to není vůbec líto. "Ano,no doufám
že se objeví." zamumlala sestra a chtěla co nejdřív odejít. Ale pacientka jí
silně stiskla ruku. "Už musím jít." řekla rychle apokusila se vyprostit.
"Chci být pryč než bude noc." "Vy máte něco proti noci?" zeptala se s údivem
Temperance. "Vždyť je to nejhezčí denní doba." " Já dávám přednost dni."
zašeptala tiše. Tahle pacientka jí začínala opravdu děsit. "Ale ve dne
neuslyšíte ani polovinu toho co v noci,nebo jste stejně jako vaše
předchůdkyně před chvílí nic neslyšela?" "Ne,co jsem měla slyšet." "To vytí
přece,chtěla by jste ho slyšet. Naučím vás to." Přitáhla jí níž k sobě a
sestra se zachvěla. "Nechte mě,nebo zavolám doktora Jenkynse." vzlykla
histericky a pokusila se uvolnit. Ale její vězenkyně jí náhle pustila sama a
ten zvláštní lesk z jejího pohledu zcela vymizel. "To by jste skutečně
udělala?" vycítila Temperance svou příležitost a na hraní s tou ustrašenou
káčou jí přešla chuť. "Jistě." koktla sestra a ustoupila. "Tak do toho,"
vybýdla jí Temperance a pozorovala jak mizí z pokoje. Chuděra malá ani
netušila jak se jí něco takového hodí....
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement